Před pár týdny jsme byli součástí smutného příběhu. V současné době máme tak velké množství výjezdů, že nemáme příliš času psát ihned naše smutná setkání. 

Zazvonil telefon a na druhé straně byla vyděšená paní, že našla krvácející labuť. Spojení bylo velmi špatné, takže jsme příliš nevěděli, co se vlastně stalo a tedy s obavami jsme jeli na místo. 

Paní Jana při každodenním venčení svého pejska viděla již předešlý den u rybníka labuť. Labuť plavala na druhé straně břehu, než byla ona sama. Labuť zvědavě pozorovala, ale nepřišlo ji nic nezvyklého. Druhý den ráno se vydala na stejné místo a labuť byla stále na stejném místě. To již pojala podezření a rozhodla se k labuti přiblížit, musela obejít celý rybník.  Zblízka byl již pohled na labuť velmi žalostný, byla celá od krve a ačkoliv byla paní Jana bezprostředně u ní, labuť se nehla z místa. V tu chvíli již neváhala a zavolala nás.

Labutě a všeobecně vodní ptactvo máme již dlouhá léta, jsou nám tedy velmi blízké a tak jsme byli jako na trní, co uvidíme na místě.  Po příjezdu byl odchyt labuťě velmi snadnou záležitostí, labuť byla jako hadrová panenka, celá od krve, a k břehu byla "připoutána" rybářským vlascem.  Byla ve velmi vysíleném stavu, ale namátkově jsme nenašli žádná čerstvá zranění, respektive zdroj krvácení. Labuť jsme naložili a odvezli. 

Po návratu do azylu jsme labuť prohlédli, ošetřili drobné oděrky na ozobí, na nohách. Naštěstí vlasec nezpůsobil žádná zranění, labuť byla tak vysílená. že evidentně s vlascem "nebojovala", tudíž se jí nezařezal nijak hluboko do nohy. Nenašli jsme žádné zranění, které by odpovídalo zraněním cizím předmětem, spíše se přikláněli k variantě souboje s jinou labutí, neboť paní Jana nám řekla, že na místě vždy vídávala více labutí. 

Labuti jsme dopřáli teplé a klidné místo, dostatečně velkou voliéru, na noc s místem - s infra světlem. Hned druhý den labuť s chutí přijímala potravu, okřehek podávaný ve vaničce futrovala jako divá. Po dalších pár dnech jsme ji vidávali "trénovat" křídla. Bylo na čase vyzkoušet zda kromě křídel také může používat nohy. ANO!! V jezírku plavala a s nadšením cákala vodu na všechny strany. Při přemísťování se nám ale zdála stále slabá, bylo to o mnoho lepší, přibrala na váze, ale stále to nebylo ono. 

Labuť u nás strávila několik týdnů. Domníváme se, že to byl "on", neboť náš labuťák byl z jeho přítomnosti velmi nevrlý....

Nastal čas vrátit krásnou, již čistě bílou labuť zpět do volné přírody, do jejího přirozeného prostředí, na její rybník. K vypuštění na svobodu jsme přizvali také paní Janu, která se na záchraně živočicha podílela. 

Tento příběh, naštěstí se šťastným koncem, nám připomíná, že pozorné a empatické chování k přírodě může zachránit život. Příběh má i důležitý význam pro zvyšování povědomí o ochraně divoké zvěře. Labutě, podobně jako jiné vodní ptactvo, čelí mnoha nástrahám, od znečištění vodních ploch po lidský nezájem nebo neuvědomení si jejich potřeb. Každý takový případ nám připomíná, že i malá pomoc může zachránit život.

Nebuďte lhostejní, pozorujte přírodu a život kolem sebe, na procházce, na kole či na túře. Zvířata jsou všude kolem nás a někdy potřebují naši pomoc.  Děkujeme všem, kteří přispěli k její záchraně.