Do našeho azylu přibyl nový obyvatel, tajemný černý velký pták, sameček krkavce velkého,  jménem Šimon. Tento pozoruhodný pták k nám přijel od  pána seniora, který se o něj roky staral, ale kvůli svému zdravotnímu stavu již nemohl v péči pokračovat. Šimon je v poměrně dobré kondici, bylo evidentně o něj postaráno.  Po umístění do velké voliéry jsme pozorovali jeho nezvyklé chování, kdy z větve na větev jen poskakuje, nemá tendenci létat. Šimon je bohužel trvale hendikepovaný, protože má poškozené křídlo, což mu brání v letu. Bohužel se domníváme, že toto zranění bylo způsobeno záměrně člověkem, který chtěl ptákovi zabránit v letu. Praktika amputace jednoho článku křídla je ve...

Milí přátelé,   přejeme vám, aby kulatý rok 2025 byl plný radosti, zdraví a nečekaných zázraků. Ať vás provází láska, štěstí a odvaha čelit novým výzvám. Nezapomínejme na krásu maličkostí, na laskavost vůči sobě i ostatním a na odhodlání tvořit svět, kde dobro převažuje nad zlem. Ať je rok 2025 rokem splněných snů, pevných přátelství a nezapomenutelných okamžiků!   Děkujeme všem, kdo s námi žijí náš sen – sen o světě, kde každá bytost má šanci na lepší život. Vaše podpora, pomoc a otevřená srdce dávají našemu azylu smysl a naději. Bez vás by tento sen zůstal jen přáním.   Do nového roku vám přejeme zdraví, radost a nekonečnou sílu pro dobro, které společně tv...

Pomozte nám zase jezdit bezpečně zachraňovat životy Přátelé, pomozte nám znovu jezdit    Rok 2024 nám dává pěkně zabrat, po povodních, když jsme přišli o všechno krmivo, jsme nyní přišli i o naše staré auto . Náš stařičký pomocník s nájezdem bezmála 300.tis. km nás nechává stále více ve štychu, již po druhé jsme zůstali viset 240km od domova s autem plných zvířat. Nyní jezdíme jen ve velmi blízkém okolí, na větší vzdálenosti si již s vozem netroufáme a pokud nám nálezci nemohou zvířátka dovézt, bohužel zvířátka odmítáme.   Péče o nyní zachráněných, týraných a nechtěných zvířat je nyní velmi složitá. Půjčovné za auto bychom raději investovali přímo do krmen...

V letošním roce jsme přijali již téměř 30 hrdliček chechtavých. Začalo to samečkem, kterého jsme našli v zimě vymrzlého na silnici. I když jsme nevěřili, že se prochladlé tělíčko dá dohromady, stalo se. Měl neskutečnou sílu žít, jeho vysláblé lehounké tělíčko bojovalo, prospěly mu první dny strávené pod infralampou. Celou zimu pak strávil ve voliéře v zázemí  jakmile se dal dobpořádku... stále vrkal vrkal a vrkal.... blížílo se jaro :). Ač jsme se snažili, nedařilo se nám k němu sehnat samičku.... Na jaře nás oslovili úplně úžasní manželé ze Zlína, kteří nám přivezli své zcela ochočené hrdličky, krásný páreček :) .  Byli zvyklí být ve voliérce doma v teple, takže i u nás če...

Před několika dny si v lesíku v Ostravě Porubě všimla paní Alena modrého papouška. Na okraji sídliště, kam chodila pravidelně krmit holuby, na větvi křoví seděl malý papoušek modré barvy s červeným zobáčkem, se smutně svěšenými křídly. Jeho blankytně modré peří, bylo zašpiněné a nezdravé. Bylo zřejmé, že něco není v pořádku – jednu nožku měl podivně zkroucenou a nedokázal na ni došlápnout. Tak začal další příběh našeho azylu.  Když nám paní Alena zatelefonovala večer tyto informace, domluvili jsme se druhý den na našem výjezdu. Vyjeli jsme hned brzy ráno, za svítání, aby pobyt papouška venku byl co nejkratší.   Na místě již čekala paní Alena, která mezitím, než jsme při...

Záchrana koťat z lesa: Houbař objevil zraněná a podvyživená koťata V lese na okraji městské části Frýdku-Místku, konkrétně v části "Frýdecký les" se udál příběh, který nám všem znovu připomíná důležitost vnímavosti a lidskosti vůči bezbranným zvířatům. Tento příběh začal v okamžiku, kdy houbař, který trávil den v lese, narazil na malá koťata v kritickém stavu. Byla podchlazená, podvyživená a vyčerpaná. Jak se ukázalo, jejich záchrana byla otázkou života a smrti. Když houbař vstoupil do lesa, netušil, že krom by si mohl odnést domů také živé tvory. Po několika hodinách sbírání hub si všiml něčeho nezvyklého – v houští poblíž malého potoka objevil papírovou krabici, která ovšem mňoukala. Čty...

Byli jsme požádáni přijmout bandu veselých veverek, osmáků degu.  Upřímně osmákům jsme se podvědomě vyhýbali, protože je to demoliční četa. Nu a možná právě proto jich přijelo rovnou 10.  10malých raubířů. Ubytovali jsme je do vysoké klece, protože stejně jako veverky rádi šplhají ve výškách, skáčou z větve na větev. Klec jsme vybavili hračkami, prolézačkami, protože osmák degu je stále hrající si zvířátko. Je to denní tvor. Velmi pracovitý tvor. V podstatě se nezastaví, stále něco musí kousat, něco někam odněkud nosit, přesouvat, vše zkouší svými ostrými zoubky. Ty si brousí právě okusováním větviček a hraček.   Je to malý hlodavec, čili tomu také odpovídá strava. Ze z...

Je nám úzko, máme vztek, cítíme beznaděj. Jak někdo může být tak zlý? Jak někdo může být tak krutý? Anebo opravdu vůbec nepřemýšlí co dělá? Nebo nechápe jaké jeho činy ponesou následky?  Je chladný podzim, blíží se zima a teploty se pohybují kolem nuly, v noci klesají několik stupňů pod nulou. Máme plnou ošetřovnu mláďat ježčat z volné přírody, kteří by vzhledem ke své nízké váze, nedokázali přežít zimu a to jsou zvířata, která jsou na výkyvy počasí relativně zvyklí.  ALE dnes jsme u naší brány opět a zase našli krabici.  Většinou nahlížíme se zvědavostí, tentokrát, vzhledem k teplotám, jsme krabici otevírali s HRŮZOU!!! V mrazivých lednových teplotách, kdy rtuť teploměru ...

To si tak jednou vykračujete kolem hlavní rušné cesty a slyšíte slabé mňoukání. Na samotě u lesa není mňoukání a zvuky dalších zvířátek nic zvláštního, ale toto bylo vyloženě volající mňoukání. Jedním pohledem z desetimetrového srázu vidíte kotě. Malé kotě. Velmi malé kotě. Složitě slaníte ze srázu dolů a přitom má koťátko snahu Vám jít naproti. Nechá se vzít do ruky a přede. Jeho kostřička obalená kůží se třese zimou, není se čemu divit, podzim je tady, zima se blíží a bez tuku na těle je těžko se zahřát. Teploty v noci se pohybují kolem nuly, přes den když se zadaří, hřeje sluníčko. Ne jinak tomu bylo i toho dne. Vyčerpané kotě pospává v klině a užívá se lidské teplo a sluníčko.  Po ...

Tak je nás zase o 11 více.... Milá rodinka pana Tomáše si k nám udělala výlet, aby nám přivezla morčátka.  Minulý týden jsme sice měli na opavsko výjezd, ale další svoz jsme už po cestě nezvládli, proto se rozhodl pan Tomáš přivézt nám morčátka osobně.  Morčátka jsou velmi krásná, střapaté koronetky i hladká, kromě jednoho všechna tříbarevná. Na 14dnů budou morčátka v karanténě a poté se přidají do skupinky podle pohlaví k ostatním morčecím kamarádům. Pro letošek máme již 92 přijatých morčátek. Těšíme se na jaro, až jim postavíme nové celoroční zázemí.  Zázemí bude velký patrová expozice.   Letošní povodeň a spadlý strom poškodily domeček pro morčátka natolik že ...

Během povodní jsme se domluvily s mladou slečnou na předání želvičky. Želvičku paní dostala jako mláďátko když byla ještě hodně malá. Když šla slečna studovat, želvičku nechala doma a starala se o ní maminka.  Želva zelenavá je středně velká evropská želva, dorůstající v dospělosti průměrně okolo 20cm. Želva je býložravá. Je chovaná s velkou oblibou, zejména protože je velmi aktivní, možná stejně jako želva uhlířská.       Přijatá želvička, ač je čerstvě 21letá, je však velice maličká, měří okolo 10cm s váhou 267g, což odpovídá věku zhruba 3let. Želvička má velmi špatně vyvinutý karapax, na kterém se ji tvoří tzv. pyramidy. Testudo Hermanni je asi nejčaštěji chovan...

Povodně přinášejí tragédie i do světa ježků: Potřebují naši pomoc Nedávné povodně, které zasáhly Českou republiku, si nevyžádaly jen lidské oběti, ale také zasáhly životy mnoha zvířat. Obzvláště těžce dopadly na ježky, kteří právě v tomto období vyvádějí svá mláďata. Když voda zaplavila jejich přirozená hnízda, mnoho ježků přišlo o své útočiště a mláďata zůstala bez ochrany, potravy i péče. Tragické následky povodní pro ježky Povodně zničily hnízda ježků, což vedlo k tomu, že mnohá mláďata zůstala bez šance na přežití. Některá se utopila, jiná přežila, ale našla se prochladlá, promočená a hladovějící. V případě, že mláďata osiří, jejich šance na přežití jsou téměř nulové. V posledních dn...

Pomalu uklízíme, co nám příroda nadělila. S pokorou, trpělivě. Nedáme se, budeme budovat dále.  Naši svěřenci nás potřebují, stejně jako návštěvníci, na které se budeme bohužel těšit až na jaře 2025, bohužel dříve opravy nestihneme.     15.9.2024 Dnes konečně sluníčko, ale oči pro pláč . Celý tento týden jsme se na velkou vodu připravovali, i když upřímně pořád jsme doufali, že to nebude tak hrozné a některá zvířata jsme stěhovali až během dešťů. Preventivně jsme přestěhovali želvy ostruhaté, včetně 25kg pana Ludvíka, želvy uhlířské. Museli jsme přestěhovat téměř všechno ptactvo, které se pohybuje po zemi. Psouny prériové a aguti jsme stěhovali až v deštíc...

Minulý týden jsme byli u paní, která nám dala do péče hejno papoušků agapornisů. Nu a mezi řečí se paní zmínila o paní, která má doma arušku, kterému zemřel majitel.  Dnes se paní skutečně ozvala a pro arušku jsme si hned zajeli. Jedná se o maličký druh Ara Severa, ptáček který velmi trpěl po ztrátě svého majitele. Brayen si vlivem stresu zcela a komplet oholil tělíčko a také ramínka, respektive křidélka, a  to až tam, kam jeho zobáček dosáhl.  Vezeme si Brayena domů a přemýšlíme, jak mu nejlépe pomoci.... Před dvěma lety jsme přijali jiného, většího papouška, který byl na tom podobně, ale pírka si obíral jen povrchově, stále mu ta drobná zůstávala. Tehdy jsme Peggy dal...

Někdy máme pocit, že už jsme zažili všechno, avšak každý další nový případ, nový příjem zvířat nás přesvědčuje o opaku.  Většinou každý příjem začíná stejně - telefonát, náš výjezd na místo, nakládka zubožených zvířat a odvoz k nám. I tentokrát to bylo stejné... akorát se na místě nacházela stvoření, která ani zdaleka nepřipomínala zvířata, tedy přesněji ovce. Doslova koule vlny, která špínou, zbytkem travin, bodlák a vlhkem se stále dorůstajícím způsobem přeměnila do neskutečně tvrdého betonového krunýře, který zvířata nejen omezoval v pohybu, ale také svou váhou vlny tíží k zemi.  Jedna z oveček není téměř schopná pohybu, kulhá na jednu nohu, zadní noha plná červů z neléče...

Vždycky jsme si přáli lamy. Krotké lamy. Majestátný přežvýkavec, větší než kůň, menší než velbloud ale se stejně krásnýma očima. Letos na jaře jsme přišli o našeho čokoládového lamáčka, který měl vadu na srdíčku o které jsme nevěděli a ten souběhem dalších neduhů odešel tak náhle a rychle, že jsme se s jeho odchodem ještě dlouho srovnávali. Byl naším symbolem, naším maskotem a zejména naším miláčkem ... pastvina po něm zůstala dlouho prázdná...  Pořízení dalších jsme dlouho odkládali, prostě nebyl stále ten správný čas. Ani nevím, jestli někdy ten čas zase přijde? Stále to bolí, moc. Možná osud tomu chtěl jinak, možná je zapotřebí jít dále a čelit dalším výzvám pomoci potřebným. Sled ...

Před pár týdny jsme byli součástí smutného příběhu. V současné době máme tak velké množství výjezdů, že nemáme příliš času psát ihned naše smutná setkání.  Zazvonil telefon a na druhé straně byla vyděšená paní, že našla krvácející labuť. Spojení bylo velmi špatné, takže jsme příliš nevěděli, co se vlastně stalo a tedy s obavami jsme jeli na místo.  Paní Jana při každodenním venčení svého pejska viděla již předešlý den u rybníka labuť. Labuť plavala na druhé straně břehu, než byla ona sama. Labuť zvědavě pozorovala, ale nepřišlo ji nic nezvyklého. Druhý den ráno se vydala na stejné místo a labuť byla stále na stejném místě. To již pojala podezření a rozhodla se k labuti přiblížit,...

Přes náš instagramový účet se s námi spojila paní, která hledala nový domov pro dvě kontaktní kozičky.  Slovo dalo slovo a paní během druhého dne hned přijela a holky přivezla.  Právě probíhají příměstské tábory a děti nové obyvatelky našeho FaunaParku s nadšením uvítaly. Obě kozičky jsou totiž zvyklé na tzv. kozí trekking. To znamená, že jsou zvyklé chodit na vodítku.  A protože děti chodí každé dopoledne na procházku ses zvířátky, kozí holky šly hned druhý den s dětmi také! Procházka v přírodě se kozičkám náramně líbila, to množství větviček které po cestě zkonzumovaly, nu byla to paráda. Děti se prostřídaly kdy kdo kterou povede, spokojenost byla na všech stranách.  ...

Na konci roku 2023 jsme vybudovali nový domeček s prostorným výběhem po morčátka. Domeček je poschoďový, takže si kolonie morčátek vyberou to své patro, ten svůj koutek. Morčátka jsou tvorové společenští, i když vždycky se najdou zlobivci, kteří ostatním opepří život :) .   Morčátka patří mezi nejčastěji přijímaná zvířátka. Od jara jsme jich přijali několik desítek a to dokonce z celé České republiky. Morčátka přijela nejen z blízkého okolí, ale také z Prahy, Českých Budějovic, Kopřivnice a Vysokého mýta. Původní majitelé si k nám prostě udělali výlet, líbilo se jim u nás, tak nám svěřili své mazlíčky či celé chovy.  Musíme říct, že morčátka, kterým jsme poskytli nový domov,...

Záchrana stáda koz z opuštěného družstva V malé vesnici na okraji hranice s Polskem se začaly šířit zvěsti o stádu koz uvězněném v areálu bývalého zemědělského družstva. Místní tvrdili, že tam kdysi býval prosperující chov, ale s ukončením provozu se na zvířata zapomnělo. Nikdo přesně nevěděl, kolik koz tam zůstalo ani v jakém jsou stavu. Jednoho deštivého odpoledne nám zazvonil telefon. Na druhém konci byla mladá dobrovolnice Klára která nám situaci popsala. S přítelem Martinem zajistili souhlas s majitelem areálu a domluvili jsme se tedy na odchytu.  Po příjezdu na místo se nám naskytl klasický obrázek opuštěné nemovitosti, kde kdysi bzučely stroje a pach slámy se mísil s vůní čers...